Na pražské FAMU vystudovala katedru dramaturgie a scenáristiky (1996). Jako dramaturgyně, režisérka a scenáristka spolupracovala s Českou televizí (např. námět a scénář k televiznímu filmu Kukačky, režie Zuzana Zemanová). Režírovala nebo spolurežírovala řadu autorských dokumentů a publicistických pořadů. Podílela se na vzniku režijního debutu Petra Zelenky Knoflíkáři (1997). Jako dramaturgyně a pomocná režisérka fungovala u dalšího snímku Petra Zelenky Mňága – Happy End (1996) a spolu s ním napsala námět a scénář tragikomedie Samotáři (2000) jejich generačního vrstevníka Davida Ondříčka. Jako producentka se podílela na snímku Cabriolet (2001) režiséra Marcela Bystroně.
Kuličky (2008) jsou její celovečerní debut.
Mňága Happy End, Knoflíkáři, Samotáři – s Petrem Zelenkou
Muž, kterého chtějí – původní scénář komedie o brainwashingu (režie Irena Pavlásková)
Kukačky – původní scénář komedie o nemanželských dětech (režie Zuzana Zemanová)
Kuličky – povídkový film o manipulaci žen s muži
Alma – televizní lovestory o lásce nevidomé dívky a cvičitele vodících psů
Roznese tě na kopytech – televizní komedie o dívce, která si hraje se ženatými muži
Tajemství divadla Sklep – celovečerní distribuční dokument o legendárním pražském divadelním fenoménu
Cena za štěstí – mozaikovité drama o dětech z rozvrácených rodin
Dále má na svém kontě bezpočet malých dokumentů, reportáží, klipů, spotů a pořadů napříč veškerým žánrovým spektrem.

Na pražské FAMU studoval dva obory (Katedra kamery a Katedra dokumentární tvorby). Jako kameraman absolvoval studentským snímkem Dotek obrazu (1998), poté pracoval na několika hraných a dokumentárních snímcích (Plán režiséra Benjamina Tučka, Mamas & Papas režisérky Alice Nellis, Pátrání po Ester režisérky Věry Chytilové). Jako režisér zaujal dokumentem Nebe, Peklo (2009) o komunitě lidí, vyznávajících různé formy bolesti, který byl oceněn na plzeňském Finále. Jeho nedávný snímek Pirátské sítě (2014) mapuje fenomén pirátství, úspěšný byznys kvetoucí na somálských březích.

Absolvovala r. 1993 katedru střihu FAMU v Praze. Profesně se ve své zemi prosadila ještě před ukončením studia jako střihačka kultovního bulharského televizního seriálu NLO. Po absolutoriu na FAMU zůstala v Čechách a podílela se na střihu desítek celovečerních hraných filmů (mj. Underground E. Kusturici, Amerika V. Michálka, Dobrodružství vojína Čonkina J. Menzela), pracovala jako střihačka na více než dvou tisících českých dokumentů a publicistických pořadů. Jako producentka a střihačka získala r. 2013 Cenu českých kritiků Trilobit za dokument D. Vondráčka Láska v hrobě, který byl mj. oceněn i Českým lvem a také hlavními cenami na festivalech v zahraničí (USA, Francie, Itálie, Maďarsko a další). Její empatie, intuice a neomylný cit pro lidské charaktery a příběhy z ní dělají jednu z nejlepších profesionálek v oboru.

Na Technické univerzitě v Liberci studoval textilní design. Pracoval i jako lesník. Hudbu studoval jako samouk. Spolupracoval s mnoha režiséry jako autor doprovodné hudby, získal řadu ocenění. Autorsky i interpretačně se zapojil do projektů VRRM Vladimíra Václavka a Autopilote Pavla Fajta, trvale vystupuje s jazzovým allstars minibigbandem NUO. Od roku 2002 spolupracuje s Agon Orchestra – souborem pro soudobou hudbu, pro který vytvořil bezmála 20 orchestrálních skladeb. Jeho orchestrální skladby zazněly na festivalech vážné hudby v Praze (Pražské jaro), Hamburku, Vídni, Bratislavě, Budapešti, Bílsku-Bělé. Největší součástí jeho tvorby je hudba pro taneční a divadelní inscenace. Soupis realizací přesahuje 150 titulů.[kdy?] Byl nominován na cenu České filmové kritiky, Českého lva, Cenu české divadelní kritiky, Cenu Alfreda Radoka, Cenu Dosky… Spolupracoval jako dvorní skladatel zejména s Pražským komorním divadlem – Divadlem Komedie (Kvartet Antiklimax, Proces-r. D. Pařízek; Utrpení knížete Sternenhocha, Weissenstein, Srdce temnoty – r. David Jařab) a Lenka Vagnerová Company (Herald Angel Award Fringe Festival Edinburgh pro tanenční představení La Loba, a dále představení Riders, Gossip, Lešanské jesličky). Dále je podepsán pod hudbou k inscenacím Národního divadla v Praze, Bratislavě a Brně a mnoha dalších českých a evropských divadel. Vytvořil hudbu k několika desítkám dokumentům a filmům. Je rovněž autorem filmových projekcí (Magorova summa, Proces, Srdce temnoty), fotografií (cyklus Gulliverovy cesty, Dušičky, Samci s mláďaty) či básnických sbírek (Psí mlíko 1996, Nate tumáte 1995, Verbování 1994, Bo hynemeť vstana 1997).

Vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze, obor design hraček (1986–1990). Filmovou scénografii poznával od základů, nejdříve jako patinér, následně, v letech 1997 až 2000 se ve funkci asistenta architekta podílel na mnoha zakázkových filmech pro české i zahraniční produkce. Od roku 2000 navrhuje a řídí stavbu dekorací a výrobu rekvizit. Tvůrčí přístup Jana Vlčka je založen na precizních autorských kresbách, které považuje za nejjednodušší a nejrychlejší způsob přenosu nápadu z hlavy na papír. Realizaci každého projektu proto předchází soubor několika desítek barevných skic s podrobnými nákresy. Jan Vlček navrhuje také interiéry restaurací, barů i obytných domů, tvoří olejomalby a litografie, ilustruje povídky.

Ve filmovém průmyslu se pohybuje již od roku 1999. Své profesní dovednosti zdokonaloval v renomovaným zvukovém studiu Virtual. Jako
mikrofonista, či samotný mistr zvuku se podílel na mnoha filmech, dokumentech, seriálech, reklamách a klipech. Výběr z projektů: Ulice, Muži v naději, Cesty domů, Vyprávěj, Obchoďák, Crossing lines, Cirkus Bukowski, První oddělení, Duch nad zlato, Mrs. Brown,
Musketeers, V objetí, Expozitura II., Navždy spolu, Všechny moje lásky , Kobry a užovky, Svatby v Benátkách, Doktoři z Počátků, Návštěvníci,
Tchýně, Doktorka Kellerová , Rapl , Brittania, Inspektor Max, Sousedé, Backstage, 12 Monkeys , Ten, kdo tě miloval, Charité, The pleasure
principles , Nevidím, neslyším, Lynč, Andílci za školou, The Prague orgy, Medieval , Carnival Row, World on Fire, DNA , Shadowplay, Modrý
kód, Slunečná, Milá Emo, Hvězdy nad hlavou, Sestřičky, Norimberk.

Narodila se 18.4. 1979 v Ostravě. Vystudovala herectví na Janáčkově Konzervatoři. Již při škole hostovala v divadle Petra Bezruče a ve Slezském divadle Opava. Několik hereckých let prožila v Západočeském divadle Cheb a v Horáckém divadle Jihlava. Od roku 2016 je na volné noze v Praze. Je obsazována do řady seriálových projektů. Na začátku roku 2018 zakládá produkční společnost Estela Productions, která má za sebou produkci několika divadelních představení, organizaci nezávislého filmového festivalu krátkých filmů. Projektem „Vraťme ukrajinským dětem radost“ integruje rodiny z Ukrajiny do pražského kulturního prostředí. Artový film Pohani je její prvotinou ve filmovém průmyslu.

Vystudovadla herectví, novinařinu a Fakultu humanitních studií Karlovy university, kde ji vedl profesor Jan Sokol. V současnosti navštěvuje doktorandský program na pražské Damu, kde ji vede profesor Jaroslav Vostrý. Od svých dvanácti let hostovala na pražských i oblastních divadelních scénách. Stala se moderátorkou Zlaté prahy/Fajn radia. Jako televizní moderátorka je známa z první české seznamovací reality show Balírna (Prima TV). Psala sloupky otiskované časopisem Reflex’3○. Stal se hlavní scenáristkou populárně-vědeckého pořadu Odhalení (Čro, ČT, Zoo Praha). DVD verze projektu Odhalení získala na festivalu Wildscreen v Bristolu cenu Panda Award (v kategorii ARKive INTERACTIVE AWARD) pro rok 2006, rok před tím Tereza Šefrnová reprezentovala české veřejnoprávní vysílání na mediálním kongresu v Ženevě. Je autorkou a režisérkou seriálu krátkých pohádek Mojánky (Čro,ČT) a scenáristkou pořadu věnovaném českému jazyku O češtině (ČT). Jako kreativní producentka se věnuje vývoji nových televizních formátů. Pracuje také pro reklamu, časopis Marketing & Media ji označil za nejobsazovanější českou herečku.[1] Byla dramaturgem a autorkou scénáře nejsledovanějšího pořadu Silvestr 2011 na ČT1, spolu s R. Kopřivíkem ČT. Točila reportáže pro ZOO Praha z Afrického Kamerunu v rámci charitativní akce Toulavý autobus, jehož patronem byl Karel Poborský. Pro edici recenzovaného časopisu DISK napsala studie na stipendiu v New Yorku o podmínkách herectví. Herecky, režijně i překladatelsky spolupracuje převážně se zahraničím.